Nature & Freedom

Je tomu právě měsíc co jsme podnikli nejvěčí letošní akci. Rozhodli jsem se spojit moje přání vidět Bílé Karpaty a pokusit se o dovolenou. Pavla naplánovala přejezd Karpat a protože chtěla do Rožnova natáhla linku v mapě cesty až tam. Dařilo se dobře, ale zaskočila nás váha batohů a déšť. Vyjeli jsme vlakem ze Zábřehu a vysedli v Moravském Písku – nemohu si vynachválit služby ČD. Naložili všechno na záda a vyrazili. Po všem tom trápení mám hned a tady dva závěry. Nebyl to dobrý nápad, ale přesto nepojedu ani příště jinak než takhle s batohem. Prvních 15 km do Tasova jsme byli přesvědčení, že batohy na týden neuvezeme. Přesto jsme druhý den vyrazili. Přejeli jsme ráno do Velké nad Veličkou a opustili svět vinic směr státní hranice.

Tak si přemýšlím jak se dostat do našich oblíbených hřebenů na kole a nejsnazším řešením je kolo nechat doma. Takže jsme nakonec spojili úmysl spát v horách a přejít celý hřeben. Čekali jsem doma na počasí a místo abychom se chystali k odjezdu na skřítek totálně jsme se zasekali. Nakonec přišel start ráno v devět z Ramzové.

Měl sem to naplánovaný výborně - kolikrát se dá vystoupat Králický Sněžník...za odpoledně...po práci...ve sněhu koncem jara...poslepu ve vánici a promočenej ala „Goretex je pro slabochy“. Jednou jenom jednou, ale o tom se nejprv musel přesvědčit. Časovej plán byl pěkně nastřelenej. Na každej výstup něco pod hodinu a do tmy to pude. Po tom co přišel první sníh a já vytáh foťák bylo po plánu. Zvýšený tempo a střídavý poklus naložili kolenu a tak rozpis klouzal a klouzal až utekl úplně a já už jen čekal až návrat z prvního pokusu potvrdí vysílení z prochladnutí...

Povídání z náročného loňského tlačení na Vrchol no.1. Po delším váhání jsem si říkal, že není na co čekat a po Orlických horách zkusíme dát rovnou Králický Sněžník. A ouha události nabrali očekávatelný obrat a my jsme dosáhli téměř rozvodového řízení. Proč?

Rekonvalescence po nemoci probíhá dobře a tak bylo na slunečnější ze dvou červencových svátků vybráno. Nejmenší česká singlová lokalita. A volba dobrá, přitažlivá a mokrá...

Suchák jsme si v poslední době sfoukli celkem třikrát začátek byl někdy dřív z jara tak dva měsíce zpět. Poté jedno neškodně příjemné odpoledne po práci a nakonec poslední víkend z bráškou. Prostřední byl pěší a dva zbylé bike.

Jaro přicházelo postupně, ale nakonec to v pár dnech napálilo úplně a najednou bylo prostě krásně.

Letošní krásná zima mě vylákala do stopy.

Protože letos padalo o sto šest, jezdily vydatně rolby a upravovaly stovky kilometrů běžeckých stop na všech obvyklých a místy i neobvyklých místech. Já se držel stopy a hůlek celou zimu, až mě jednoho dne to píchání úplně naplnilo a rozhodl jsem se zkusit to na kole. Proběhla příprava vedle lyžařského vleku, kde sem zjistil jak se po ledovém příkrovu báječně lítá, padá a sjezduje. Teploty se držely v tom čase hodně nízko a tak jsem naplánoval část po lyžařských okruzích a návrat domů po umrzlých stráních a dopadlo to na výbornou.

Popsat tento tipický přejezd neni problém, ovšem přímo v srdci východočeských hor naleznete jeden zásadní problém a to je motivace do asfaltových úseků.

Jedním z pěších jarních výletů byla cesta za poznáním Jihovýchodního výběžku Rychlebských hor. Spojnicí Rychleb a Jeseníků tedy masiv kolem Smrku a dále lesy směrem k Níznerovským vodopádům.