Nature & Freedom

Procházka to byla příjemná kopců po hřebenu není tolik a tak jsme začali hned tím nejvyšším ať je to za námi. Výstup není dlouhý a cesta dobře ubíhá. Vážně dobře jsem se

bavil na Čerňavě dole pod vozovou cestou, která je zde značena jako cyklostezka. Jeden z návštěvníku tu nerozdýchal její volné vedení a podepsal se na ceduli naučné stezky. Ještě několik kamenů a zlomů popsané stezky a byli jsme na Šeráku. Porovnali jsme podmínky a časový plán a rozhodli vyčkat a v hospodě posnídat bezchybný borůvkový knedlík.

Nechali jsme tu trochu času, ale zdejší hřeben je snadný a dobře vychozený tak jsme bez obav pokračovali dál. Počasí se honilo nahoru dolů, ale nekladlo našim krokům zvláštní odpor. Vrchol Keprníku jsem minuli prostě protože nebylo kam stoupnout. Od této mety už byl klid až na Ovčárnu. Přešli jsme chráněná území až k Vřesové studánce. A po svačině a odpočinutí už čekal sestup dolů k Červenohorskému sedlu. Tady jsme napojili žíznivé útroby trojbojem pivo/kofo/žlutá a stoupali znovu na hřeben. Po dvou kilometrech přišel pěkný singlík vedoucí nás až na hřebenové pláně. Při výstupu z lesa jsme minuli první možné místo noclehu na hřebenu tvořené pouze jednoduchým roubeným přístřeškem.

Cesta dál na chatu Švýcárna byla příjemná a střídavě stoupající. Překonali jsem několik kopců, kde poslední byl už dost dlouhý, ale výstup přesto trval jen několik minut. Na vrcholu stoupání se kolem rozprostřelo slaťové pole naznačené v menší míře na hřebenu už několikrát. Několik stovek metrů dřevěných lávek ústilo přímo na křižovatce s cyklostezkou vedoucí sem ze Sedla a Kout. Na chatě nad Česnekovým dolem jsme nevynechali rychlé občerstvení a uháněli do pěti kilometrového asfaltového pochodu. Ubíhalo to jak po másle a my už cítili blížící se večer.

Na Ovčárně nás skoro vypověděli ze zahrádky. Vzhledem k tomu, že se blížila šestá s slunce pomalu klesalo byli jsme rádi, že pokračujeme dál. Na skřítek už nemělo cenu spěchat tak jsme to nechali na Jelení studánku. Na šestikilometrové procházce padlo nejvíc fotek. Výborné světlo nasvítilo krajinu dostatečně i pro fotomobil. Zrcadlovka zůstala doma a tam jí bylo moc dobře a mě taky. Přesto kombinace polo-rozchozených bot a obyčejné krosny dalo nohám zabrat a nějaké to otlačení se objevilo. Pavla na tom nebyla líp a tak jsem měli na ráno už jen střídmé představy o další cestě.

Po krátké přípravě spánku na dřevěných deskách zapadlo slunce. Zavřeli jsme za jesenickou krajinou dveře na petlici, proběhlo první zvíře k hřebenovému napajedlu a mohli jsme spát.

Ráno slunce krásně kreslilo oblohou a tak jsem běhal kolem nocležny a honil snímky krajiny v raním oparu. Po snídaní jsem pokračovali znovu krásně nasvíceným prostředím hřebenu přes Ztracené kameny stále dolů na Skřítek. Sestup byl přes všechno to snědené jídlo nejkritičtějším místem. Přesto se naše situace a stav v noci dost zlepšil a síly jsme nabrali zpět. Bohužel už nás vázali další povinnosti, ke kterým jsem se zavázali a tak nechali cestu k Rabštejnu, či Novému Malínu až na příští pokus.

Nebylo to vůbec zlé. Díky spoustě chat je tato hřebenovka snadná a jako dělaná k prodloužení do přilehlých masivů.