Nature & Freedom

Na další pěší výlet jsme dorazili vlakem nebo vlastně autem na nádraží, ale budiž. Postupem z Horní Lipové jsme stoupali na kopec tvořící hřeben mezi Smrkem a Jeseníkem. Cesta vedla Dlouhou dolinou po modré turistické značce. Potkali jsme pěknou údolní krajinu a několik výraznějších zastávek jako chráněný strom kousek od cesty oddělený lávkou přes zdejší říčku. Cesta se postupně zvedala vzhůru do kopce až přešla v úzkou příkrou pěšinu s poměrně výrazně podmáčenými pasážemi. V polovině stoupání jsme narazili na křížení se zdejší cyklostezkou. Další postup už pokračoval po klasickém singltracku. Na hřebínku jsme křížili opravdový horský chodníček no radost pohledět. Hned jsme mu šeptali slib o tom jak se vrátíme. Zhoupnutí do protějšího údolí nabralo divoký spád a po dalším křížení už cesta mizela a zase se objevovala v hustém lese prořízlém bažinatým okolím strouhy. Po tom co se sklon mírně srovnal a klesal pár kroků dále po úbočí k centrálnímu údolí, stal se celý chodník jednou mokrou plochou s nevyzpytatelným kobercem ze spadaného listí. Z listnatého lesa jsme vyšli na horskou louku  odkud už nás značka vedla po lesních cestách až k vodopádům.

Níznerovské vodopády jsou spíše sevřené a umírněné, než že by byly výrazným objektem či senzací pro davy. Bylo zde mezinárodní zastoupení výletníku jako všude v Rychlebech. Svačili jsme, fotili a utíkali dál. Dlouho jsme stoupali zpět do kopců. Nejprve jsme skoro běželi po asfaltě až se údolí  zelené značky začalo svírat a potom co vyplivlo několik odbočujících stezek a ukázalo zdejší lesní hospodářství, dovedlo nás až k lesní cestě značící opět horský charakter dalšího úseku.

Kolem výrazné částečně otevřené chaty sloužící jako nocležna jsme už přešli opět na pěšinu. Dlouhou a nádhernou cestičkou jsme postupovali nejprve prudce do kopce a po té už mírným stoupáním. Až jsme se dostali na cestu směřující zpět do Lipové. Na pokračování na vrchol Smrku už jsme museli zapomenout. Čas se krátil. Hřeben, který se táhne podél údolí, ze kterého jsme přišli jsme potkali už podruhé a tím se přehoupl zpět do úbočí našeho startu. Po pár metrech se otevřela široká vyhlídka s posezením. Dolů na nádraží zde zbíhá cyklo trasa a v mapě jsme našli i cestu, která je přímou spádnicí a je i relativně používaná. Minimálně nějakým magorem na motorce.

Spousta výhledů, pěšin a volná lesní příroda, minimum turistů a tím klid, to je pohoda zdejších kopců.