Přes deset sedel.
První dvě stoupání jsem tempo nejprve stupňoval a tak cestou vzhůru do Horních Heřmanic k přilehlému sedlu směrem od nás ze Štítů, ještě nebylo co řešit. Cesta šla volně a v klidu, jak jsem pomalu šlapal mírným stoupáním. Vrchol kopce jsem přehoupnul, protáhl se a pomalu začal nabírat rychlost. Na konci následujícího stoupání k osadě Chudoba už byly nohy připraveny zapnou na plno a tak jsem je svezl protáhnout do krátkého prudkého stoupání do Cotkytle. Tady už se rozjeli naplno i plíce a už to jelo. Z Cotkytle do Crhova je jeden z nejprudších sjezdů a ja z vrozené pohodlnosti volit cestu silově tak, aby kopce byli krátké a prudké a já mohl pohodlně odpočívat ve sjezdech. Crhov se táhne z údolí na kopec s tak jsem vyjížděl to dalšího sedla v této vesnici. Tento kopec měl jen asi kilometr a za chvíli jsem byl opět ve sjezdu. A znovu pěkně na brzdách a v náklonech. V údolí čekalo další stoupání, naštěstí tentokrát už mírnější. Vydechl jsme si na těžších převodech a dorazil zhruba do první čtvrtiny okruhu.
Sešup do z Jedlí a cesta zpět do Horních Studének už pěkně odsýpala a já držel středně těžké převody. Poslední odpočinek potom proběhl při překonání vrcholového bodu ve Zborově a cestě hluboko dolů do Klášterce. Při tomto klesání jsem se do zátěže nedostal, protože mi nepřišlo rozumné předjíždět pomalu jedoucí auto. Silnička je z kopce hold rychlá jak čert. Dál do Olšan a Bušína přišla mírně stoupající pasáž, kde sem se místo odpočinku do kopců zmáčkl k rychlé jízdě. Nad posledně zmíněnou vesnicí přišlo delší stoupání, které ale po sadě kopců opět zmizelo za mými zády během malé chvíle. Dole za sedlem Hambálky u Kocandy sem nabral směr k dlouhému výjezdu vesnicí Písařov a po posledních rychlých kilometrech zvolil volnější tempo. Přesto už nahoře nad vesnicí síly scházely. Sesedl sem tedy pořádně se protáhl a rozhlédl se odtud daleko do krajiny v podstatě za polovinou své cesty. Po znovu nasednutí a jízdě dolů do Červené Vody mě čekal poslední kopec.
Do Červenovodského sedla vede stoupání mírným sklonem a tak se dařilo i přes mírnou únavu volit pěkné uspokojivé tempo. Doprava je tady hustější na rozdíl od klidného zbytku okruhu. Přesto ale stoupání pěkně uběhne právě díky dobrému tempu. Nahoře na sedle jsem dosáhl nejvyššího bodu a začal sjíždět postupně zpátky dolů. Na cestě mi stáli ještě Čenkovice se sedlem Hoblovna, menší sedlo ve Výprachticích a pak už jen znovu napojení na startovní část okruhu v protisměru a přejezd na začátku zmíněného sedla nad vesnicí.
Krátký rychlí výlet po okolních kopcích nebyl nijak velkou poznávací cestou, ale slušným protažením celého těla. Navíc po klidných malých cestách plných stoupání a skoro bez aut přitom pořád ještě rozumně sjízdných na silničním kole. Dobrá vzpomínka na několik let na silničce strávených.
