Náš nekonečný příběh
Nástup na vlak a plánovaný start byl v Rudě nad Moravou, což je poslední železniční stanice, kde staví všechny rychlíky do Jeseníku. Vysedli jsme na Ramzové a vyrazili po červené turistické na Paprsek. Stoupání po modré a následně lyžařské trase i červené turistické vede postup širší lesní cestou nejprve na rozcestí u chaty Císařská bouda a dále po červené až k chatě Paprsek. Po vynikajícím občerstvení cesta pokračovala po červené dál a v plánu bylo dorazit až na Návrší. Nejprve jsme přejeli na protější kopec a dále do údolí k Medvědí chatě. Zde se nastupuje na výborný a poměrně náročný vrstevnicový singltrack v délce asi 3-
Neopakovatelná idylka trvala asi 2-
Široká lesní cesta se dále táhne značená červenou značkou až dlouhých
Na úseku překonávajícím několik údolí jsme nastoupali v asi třech stoupáních slušnou výšku. Na posledním vrcholu se spustil padák do Vojtíškova. Zde ve vesnici jsme zkušeně vykličkovali smečku psů, což se ovšem nepovedlo, těm co jeli první, protože ty se psyska rozhodli zadržet a poté zneškodnit. Po pár set metrech sprintu a šíleného řevu se podařilo setřást i nejvytrvalejší hlídače a evidentní nebezpečí vztekliny bylo zažehnáno. Z vesnice už nás vedla pohodlná klesající pěšina dále po modré až úplně dolů do údolí řeky Moravy. Zde jsme přejeli proti proudu po asfaltové silnici nahoru až ke Zlatému potoku. Na křižovatce jsme odbočili do prudkého stoupání ke klášteru Hedeč. Trvání bylo trvalé až nekonečné. I v maratonském závodě Rampušák je trasa v závěrečné fázi vedena tímto stoupáním. Pamatuju si, že cesta na vrchol není až tak náročná, ovšem v závěru dlouhého celodenní putování byl výjezd drsný. Naštěstí na Horní Hedeči u Kačenky čekal druhý Porter a ten byl doslova nezbytný. Optimální složení a vyvážený poměr cukrů a anestetik nás přenesl téměř až domů. Znamenalo to vyšlápnout kopec na Svatou trojici po žluté značce. Meruňková nám podala pomocnou ruku, abychom otupili smrtelnou únavu. A už jsme padali dál dolů směrem do Komňátky. Sjezd je příjemnou záležitostí míšící singl, širší cestu, polňačky s rozbitějšími úseky tvářenými vodou a naplaveným lesním podkladem. Z Komňátky do Rudy už po vinná záležitost s odpočinkem po asfaltu a z kopce.
Celý den byl výtečnou oslavou jara, pohodové Jesenické krajiny a dobré nálady pěti bajkerů, mezi kterými se i ti méně zkušení rychle chopili příležitosti poznat dobrou a náročnou trasu a rozšířili svoje technické možnosti někdy až „za hranice soudnosti“. Úspěch - mohu doporučit.
