Nature & Freedom

Přes Bled sme letěli zpět do hor kolem dalšího velkýho města, kde se dá ledasco přikupit. Neposlechli mě, když sem chtěl pod Triglav k severní stěně(dnes bych tam už jel rovnou). Minuli sme ještě jednou Krajnskou a pomalu chrochteli autem do sedla uprostřed Julek. Zahlali sme mezi kopci nelidský pudění a u toho se rozhlíželi kolem. Jeden vrchol za druhým, prostě krásný hory. Tak jako nikdy dřív. Z odpočívadla bylo vidět první vrchol, kterej plive Gůgl i se známým Prisojnik oknem. Hory sou tu mocný a mi sme je prokvačeli dál do údolí za kopcem a tady tam vzadu mezi těma stěnama byl Triglav. Z druhé strany, než je ta velká stěna, ale byl tam. Ještě pár minut dohadování a vyrazili jsme k pramenu Soči.

Krásně to tu vypadalo pád řetízků a kopec Jalovec opodál. Ještě sme chvíli na sebe koukali jak telata, než sme se dohodli, že mi jako obtěžkaní ty vrcholy prostě nezlomíme. I když sme byli vděční za výlet, tempo bylo prostě mnohem klidnější. Tak sme se v poklidu a příjemně došourali zpět k autu a jali se zjišťovat další postup. Pomohl nám supr internetovej info koutek. A tady to dávalo hlášky, že ty mraky budou víc a víc a budou tmavnout. Přesně podle místního modelu Aladin to hlásilo na pár dnů vopravdu bouřkový období. Takže plán byl pomalu se dekovat k moři. K večeru sme si Soču pěkně projeli celou z auta a hledali nocleh. Sjeli sme dolů z hor a dostali se až k městu Bovec a pořád nic a nic. Až Kobarin nás přivítal a jedinkrát na černo nechal přespat. Dojeli sme si pěkně pod město dolů k řece. Trochu sme se ztratili a najednou byli na parkáči u nástupu řeky a po žrádýlku nehorázným ulíhali ke spánku. Ještě sme poplašili pár zmijí hřejících se na teplejch schodech a už jen šero. Pár bohatejch turistů podivně koukalo, ale bylo to fuk.

Ráno bylo nádherný a tak sme hrčeli rovnou dolů k přístavům mořím a slanýmu vzduchu. Hodiny a stovky kilometrů a totální chaos s navigací(bez a bez pořádné mapy). Supr pokec v italštině :)