Jesenicko Hanušovický poznání
Po pár minutách přijel Tom s Dudou a po další rundě jsme razili po červené na Hanušovice. První sjezd byl v podstatě dh. Duda si kupuje helmu. Pak jsme zpevněnkou objeli údolí na další hřeben a po něm se krásně prohnali lesní cestou, kde bylo spoustu místa pro malý traverzíky. Po okrajích cesty se dalo poskakovat a vše se mírně svažovalo. A protože ostatní to šetřili zkusil sem je předjíždět na volno lesem bokomcesty. Tím skončila volná jízda a dál až do Hanušek už byl jen lesní asfalt s měkčím podkladem v závěru a potokem v cestě na posledním klesání.
V Hanuškách u nádraží jsme se vzájemně ukecali na delší variantu a zároveň odhlasovali, že vynecháme Městské skály. Pokračovaní směr Rejchartice po červené bylo ala Tour. Šel sem pěšky a málem jsem si strhl plíce při předcházení skalních motačů. Ještě jeden kopec se udával ve stoupáních v desítkách úhlových stupňů. Následující úsek se vyznačuje pastvinami , ohradníky a koláčema... Strach odkud tě překvapí kráva je zde všudypřítomný. Po dojetí do vesnice nás přivítala "veselá" vložka KČT v podobě zmatené luční stezky přeskakující ohradník v obtížných úsecích značených 5 značkami najednou, které nás vedly "do lesa" . Les byl džunglí, která dávala tušit, že každý z několika desítek návštěvníků této stezky se pravděpodobně nevrátí. To potvrdil přejezd pastvin ve stavu širokodaleko kdenictunic, až jako závěrečná dorážka několika kilometrový výstup po navazující žluté značce. Stoupání bylo strmé a za každým novým ohradníkem byl další. Za každým dalším kopečkem ještě jedem navíc. Po tomto porodu potu jsme se opět dozvěděli jak neschopní jsme ve výběru trasy (všichni si stěžovali všem). A krásný originální výhled na Jeseníky a další kopce jsme tím pádem skoro neocenili. Zašlápli jsme klíště odpinkli megamravence a přívětivostí zdejších hor nakopnuti ujížděli dál krajinou připraveni k romantickému sjezdu. V momentě když jsme se začali kochat sjezdem, nás po pár set metrech zas kopl do řidítek kopec. A aby nás to vytrhlo z letargie zapříčiněné nekonečným stoupáním, předěl terénu byl tvořen kaluží, kolejemi od lesní techniky, bahnem, "ďourama" a prostě vším co bylo po ruce, když příroda tvořila tento rekreačně turistický chodník. Po projetí strmě příjemného úseku jsme se vylouply opět nad sjezdem do údolí a vše se opakovalo. Proto jsme zhodnotili tento neopakovatelný úsek, který opakovat určitě nemáme potřebu, jako: "Tam kde je to po cestě
Příjezd do Rejchartil už se udál pouze po rozbité nesjízdné kravské cestě, kde jsme v očekávání krávy zprava nebo ohradníku plužili na brzdách až dolů do vesnice. Klesání to bylo zlé, pomalé s mizivou vidinou na plynulejší postup. Při napojení na asfaltovou cestu jsme se na sebe zvláštně nechápavě koukali s takovým tím pocitem: Asfalt to ještě existuje? Tak jo, hlavně už ne volnou krajinu...
Dolů do Šumperka už jsme vyloženě frčeli po modré a cesta ubíhala na poměry krásně. Dole na Nových domkách jsme občerstvili pívem a jednou čokoládou a po vyhlášení dosažených parametrů tratě se rači odporoučeli nejkratší cestou domů.
Ale bylo krásně, trasa byla rozmanitá, poznávací a ve středním úseku vyčerpávající (po pravdě jsme dojeli posledních
Podrobnější trasu bych rád zakreslil do pěkné mapy a popsal tak její průběh i vizuálně...
Náhled je tu:
