Nature & Freedom

Po tom co jsme v pátek složitě dokončili obě kola, lehce naladili, rozhodli jsme se pro směr Lázek. Pavla bez váhání zavelela směr červená turistická a kromě jednoho nutně pěšího úseku těsně za značkou Štítů po stoupání z údolí, proběhl úsek do Cotkytle bez problémů. Chci upozornit na jeden lehce fotografický záběr v průseku pod vedením drátů vysokého napětí, kde singl klesá do údolí k potoku a z protějšího svahu se nabízí přehledný výhled na technickou pěšinu. Cesta kombinovala pěšinu a luční cesty. Po nájezdu na asfaltovou cestu jsme pokračovali přes zmíněnou Cotkytel až na vrchol Lázku, kde byla kofola a rozhledna rozhoupaná do rozkmitu zhruba 5 cm.

www.mesto-lanskroun.cz/index.php

 www.rozhlednyunas.cz/rozhledny/lazek-u-lanskrouna/

Následovala klasická nádherná pěšina asi 500 m k asfaltce. Ve strážnici jsme postupovali proti směru trati maratonu Rampušák až na Drozdovskou pilu. Udržet se ve sjezdu, který trať závodu opouští do menší enduro vložky je lehčí v malé rychlosti a tak jak jsem „šel“ před několika lety já i Pavla to tentokrát „položila“. Pokud se tedy ve vracející se zatáčce nedáte zpět dolů doprava, ale budete držet dál hřeben, dojedete hodně rozbitou nad Drozdovskou pilu a dolů svahem vpravo či vlevo, obě cesty vedou k cíli. Na pile tradičně nacpaná hospoda tak jsme začali rovnou stoupat do Drozdova. Toto asfaltové stoupání je výživné a dlouhé a vyveze vás vysoko nad louky směřující k Zábřehu. Dále jsme tedy překřížili vesnici a našli zastrčenou spojovací cestu do Václavova. Tento úsek nebyl nijak zajímavý, ale aspoň jsme se mohli zorientovat v této části krajiny, protože prostor je zde hodně přehledný a otevřený s výhledem až daleko do údolí Moravy. Po příjezdu do Václavova je třeba opět najít cestu až na zelenou turistickou značku a tou až na kopec, kde jsme kousek od rozcestníku zahnuli podél pole doleva z cesty a směřovali na lesní cestu vedoucí báječným čistým a dost rychlým sjezdem až do polí u Rovenska, kam jsme trochu naslepo zamířili. Dál už rekreačně do Postřelmova Na Špici, kde nakládají takové porce, že hlad spolehlivě zaženete a navíc kozel...černej! Rizoto za pár k.

Pohrouženi jsme ještě zajeli do Bludova a konečně depo Chromeč.

Ráno nastal hodně ostrý start směrem Nový Malín (Bludov, Sudkov), ale protivítr běs. V Malíně jsme zhodnotili záměr dojet na Rabštejn. Diskuze se přesunula do místní restaurace u kostela, kde se výborně posedělo na zahrádce s dohledem na kola. Podobně nás kvalitně-kozlem obsloužili večer ve výčepu u křižovatky na zahrádce pod přístřeškem obloženým dřevem. Po tom co jsme se sešli všichni ke startu jsme zamířili nahoru Malínskou roklí směr Kamenec a stoupání vedli sjízdnou asfaltovou cestou. Svobodně jsme se rozhodli jít do kopce pěšky (rychlost byla podobná postupu na kole). Po nekonečném nastoupání 500 výškových metrů nás čekal pohled na místní hřeben a sjezd zpět k rozcestí Hvězda. Po zhodnocení poměrů je mnohem lepší postup nejprve vystoupat přes Hraběšice na Hvězdu a zpět vyjet na Kamenec. Žádná horská trasa totiž bohužel nevede z Hvězdy dolů, kdežto z Kamence vedou do údolí klesají minimálně tři turistické značky. Z hvězdy jsme tedy minuli přímou cestu na Rabštejn a nastoupili malý Jesenický okruh kolem Skřítku. Tedy asfaltem po zelené a poslední kilometr lesem po jehličí po modré až na Skřítek.

toulavakamera.ct24.cz/article.asp

Klobása u stánku byla dostatečná jinak ovšem občerstvení spíše zklamalo. Od skřeta směřuje stoupající hřebenová červená , která slibuje náročný postup dále na konci rovinky u rozcestníku změnila směr do údolí a několik kilometrů nás vedla dolů k Rýmařovu. Nejprve jsme začali klesat po zpevněné cestě až k odbočce na povedené pěšině přes kořeny a uvolněným (i vytěženým podkladem) dále až na další zpevněnku. Krásná projížďka bylo dlouhé údolí potoka. Na příštím rozcestníku jsme se už začali stáčet zpět na Rabštejn. To znamenalo další pěšinou a poté cestou až na křížení s hlavní silnicí na Rýmařov. Zelená nás dál asfaltem vedla až na vrchol stoupání, kde jsme ji opustili a pokračovali podle rozcestníku na Rabštejn. 

Tato už lesní cesta směřovala bez výrazného stoupání až nad delší sjezd, který z technické cesty postupně přešel na cestu s podmáčenými úseky až k regulérnímu potoku, který na cestu zamířil. Je zde hodně hladkých kamenů, ale vše plně sjízdné díky mírnému klesání a volnému rozmístění překážek. Na Rabštejn už jsme pouze vystoupali po štěrku.

 www.rabstejn.cz/                                     www.jeseniky.net/index.php

 Občerstvení a dobrá nálada zde nemá chybu a tak jsme koukali a regenerovali. Cesta odsud na Hvězdu už byla bez problému, přes solidní sklon stoupání. Dojezd byl veden již plně po podkladu tvořeném asfaltem, což bylo upřímně zklamáním a daní za špatnou znalost neznačených cest terénního charakteru (obecný problém při hledání  kvalitních tras v Jeseníkách).

Otestovali jsme proto lesy kolem Šošoly a Jakubovic.

Po průjezdu Klášterce a Olšan jsme odbočili na asfaltovou cestu směrem na kopec Šošola. Dlouhé stoupání ukázalo členitý a zvláštně koncipovaný reliéf lesa s velkým množstvím jednotlivých vrcholku, zákoutí a jednotlivých stezek. Na vrcholu bylo také možné sledovat množství cest a hlavně dvě turistické značky u nichž zelená pouze padá do údolí ovšem žlutá je vedena vrstevnicově klesajícím singlem. Přejeli jsme k posezení a rozcestníku „pod Janem“ a dále směrem na hlavní masiv do Janoušova. Zde už se naše snaha o další postup vyčerpala a projeli jsme na zelenou turistickou do Jakubovic. Cesta je v tomto úseku vedená zvlněnou krajinou podél rekreačních a starousedlických objektů. Podél pastev a polí jsme dorazili do Jakubovice a místní výletní hospody, kterou jen těžko popsat. Je zde výhled na jesenický hřeben a v nedělním popoledni  parkovali na parkovišti dvě drožky a italský kabriolet. Následný přejezd dolů na křížení s hlavní silnicí nás přivedl na stoupání k Pustině. Které už nebylo s vidinou domova zvlášt´ obtížné. Na vrcholu šekala ještě poslední perlička v podobě singlu dolů k Sichrovu a poté už dolů do Štítů.

Celá trasa byla laděná do jarního podnebí. Dosáhli jsme slušného převýšení a objevili několik pěkných cest. Ovšem charakter povrchu a nárazová stoupání nepředpovídají opakování tohoto okruhu. Je příliš často po asfaltu.