Taková první vážnější vyjížďka pro otevření sezony byla silniční procházka po okolních kopcích. Byli jsme pár kilometrů-prohlédnout okolní stoupání. Trvání nebylo dlouhé, intenzita mírná, ale trasa ověřená a uspokojivá.
Máme kolem pár výraznějších kopců, které když se sečtou vznikne několika hodinová trasa v délce do 60 km. Takže zábava na dopoledne. Vyrazili jsme dva z Horních Studének směr Růžové údolí (Zábřeh). První stoupání do Drozdova bylo mírnější a po asi 10 minutovém rozjetí získalo solidní tempo. Přejezd do stoupání Crhov-Cotkytle „na kochačku“. V zelených kopcích a polích kolem Jedlí bylo po ránu na co koukat. Po odpočinku do Crhova už nastoupila tvrdá dřina v kopci do Cotkytle. Tohle stoupání je pořád „Dost“. Ale i silniční pily stačily, přesto že většinu kopců řešily dva nejlehčí převody. Na konci kopce už jsme měli „dost“ oba. Sjezd směr Herbotice - Chudoba probíhal v klidném duchu. Tempo se opět stupňovalo až v druhé části tohoto úseku. Z Chudoby padla volba na rychlý okruh Horní Heřmanice - Výprachtice a dál až na Červenovodské sedlo. V hospodě ve Výprachticích jsme doplnili kofolou a pokračovali do finálového stoupání. Malou chybou bylo delší otálení, protože nohy přece jenom trošku ztuhly. Po několika stoupáních za zády zabraly oproti očekávání obě sedla v Čenkovicích více času. Takže dohoda dopadla tak, že jedeme do finiše. Tomu odpovídala i rychlá rovinka k sedlu. Na Červenovodské sedlo jsme vjeli v solidní rychlosti a krátce se zde zastavili. Bylo tam hodně liduprázdno i budka, co zde několik let plnila roli turistického zázemí zmizela. Za několika motorkáři jsme namířili do údolí a já si konečně vyzkoušel silovější sjezd s průjezdy zatáček a zrychlováním na rovinách. Musím říct, že pocit zrychlení ve výjezdu ze zatáček je příjemná věc a obava neovladatelnosti silničního kola ze mě hodně spadla.
Dojezd po rovinkách ke Štítům už probíhal v dobré náladě a v závěru jsme vyjížděli únavu z kopců.
Výtečná vyjížďka se dala ukončit až ve Studýnkách, ale to jsem vynechal.
