Vodopády Rešova a okolními lesy a loukami na hrad Sovinec.
Auto jsme parkovali v dolní části Libiny u motorestu a vyráželi daleko na kopec do Tvrdkova. Stoupání bylo dlouhé a stále po asfaltě jsme dosáhli téměř desetikilometrové nálože. Nahoře v Tvrdkově jsme odbočili na červenou turistickou a klesali přímo k Rešovským vodopádům. Prostředí tohoto údolí je příjemné a terén členitý takovým způsobem, že nabylo možné jet. Kola jsme proto přenesli do dolní častí údolí a zde pobyli nejprv pod největším vodopádem a poté na vyhlídce nad/přímo proti vodopádu.
Další cestou jsme namířili do šíleně příkrého stoupání přímo do Rešova k hospodě, kde ale byl první jarní den takový nátřesk, že jsme pokračovali dál do luk směrem na Sovinec po červené. Dlouho jsme se motali loukami, až nás cesta dovedla k lesu, kam pokračovala rozháraným způsobem a postupně divočela k lesnímu zářezu v terénu a tak se stávala méně sjízdnou a více zábavnou. Stopkou na tehdy ne úplně vhodných kolech bylo padák dolů napříč vrstevnicemi. Dole do údolí jsme ještě chvíli traverzovali po pěšině a dole u řeky pak poseděli na břehu. Po přejetí po hlavní silnici na další úsek nastupující stoupání v dalším údolí jsme pokračovali až do podhradí. Po tom, co jsme část hradu obkroužili cestou, po které jsme na chvíli spočinuli na nádvoří a po té co jsme zjistili, že hospoda nás nepřivítá pokračovali dál.
Dlouhý sjezd po zelené byl nečekanou odměnou a dovedl nás až dolů do údolí odkud již bylo přes několik vesnic kousek k autu.
Póza pěkně na kameru pod vodopádem
